Historie třineckého kostela

Farní kostel se nachází na pahorku nad městem v nadmořské výšce 305 m. Již z dálky je stavba dobře viditelná. Kostel je koncipován v cihelné novogotice, nejlépe korespondující s architekturou průmyslového Třince, která zároveň kostel zapojuje do širších nadregionálních souvislostí je možno zmínit cihlové kostely v Bohumíně, Ostravě-Hrušově a Vítkovicích, a naopak zpětně působí inspirativně ve svém okolí. Dokládá to podoba evangelického kostela ve Frýdku, která je zřejmou, přibližně o desetiletí mladší variací třineckého kostela. Kostel má tvar kříže. Základní prostorovou jednotkou je čtverec. Uplatňuje se zde tedy vázaný systém raněgotických francouzských katedrál nebo románských a raně gotických kostelů v Německu, jejichž půdorys je utvořen tak, že na délku jednoho čtverce hlavní lodi připadá dvojnásobek čtverců lodi boční. Kostel na délku měří 49,5 m, na šířku 32,5 m, vysoký je 14 m a může pojmout až 2000 osob. Mezi presbytářem a jižním ramenem kříže je sakristie a mezi jeho severním ramenem oratorium pro šlechtu.

Ve štíhlé věži, která se stupňovitě snižuje a je 63 m vysoká, visely vedle hodin tři zvony: sv. Albert 703 kg, sv. Karel 372 kg a sv. Hildegarda 204 kg. Zvony byly za II. světové války zničeny, proto byly pořízeny nové, které zhotovil p. Josef Tkadlec z Halenkova a 16. května 1992 je vysvětil olomoucký arcibiskup Mons. Josef Hrdlička. Zvony dostaly tyto jména: sv. Pius X., Panna Marie Bolestná, sv. Jan Sarkander, sv. Anežka. Kříž na věži, který je 3 m vysoký a zhotoven z kutého železa, je tuzemské výroby a pochází z Lipiny u Frýdku. Nad hlavním vchodem se nachází chór s varhanami od firmy Rieger z Krnova.

Vnitřní zařízení kostela je přísně uzpůsobeno tvaru celku. Při výzdobě kostela byl kladen důraz na strohost. Možno říci, že všude panuje souhlas mezi materiálem a tvarem. Na vitráži v presbytáři je vyobrazen sv. Albert, který předává řeholi karmelitanského řádu sv. Brokardovi. Další dvě znázorňují vzkříšení a křest. Původní vitráže jsou nahrazeny novými, které jsou vyrobeny v dílně Vitrail ze Zábřehu na Moravě, dle návrhu architekta Václava Vrby. Tato postupná výměna vitráži probíhá již od 70. let minulého století. Další výměna vitráži byla provedena v roce 2008 v pravé boční lodi, kde se nyní nachází nové vitráže: sv. Anežky České, sv. Zdislavy, sv. Hedviky a Nejsvětější Trojice. V levé boční lodi se nachází nové vitráže: sv. Josefa, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Sarkandra.

Hlavní oltář je vyhotoven z godulského pískovce a pokryt deskou z kararského mramoru a ozdoben postavami sv. Františka z Assisi, sv. Rudolfa, sv. Matildy, sv. Terezie z Avily. Postavy jsou zhotoveny z alpského sosnového dřeva. Podobně jsou vyhotoveny i oltáře v příčné lodi, nad nimiž jsou umístěny sochy patronů a patronek horníků a hutníků.
V pravé příční lodi na bočním oltáři jsou umístěni tito světci: sv. Florián, patron hutníků a hasičů, sv. Josef, patron dělníků a sv. Roch, ochránce zedníků.
V levé příční lodi na bočním oltáři tito: sv. Barbora, patronka horníků, sv. Prokop, patron horníků a rolníků, sv. Hedvika, ochránkyně Slezska. Tyto sošky zhotovil vídeňský řezbář Leiner.

Kazatelna je provedena z godulského pískovce a opatřena zvukovým zesilovačem vyřezaným ze dřeva ve tvaru koruny. Kazatelnu zdobí 4 v pískovci provedené řezby, které představují církevní otce: sv. Ambrože, sv. Augustína, sv. Řehoře a sv. Jeronýma. Originálně se vyjímá křtitelnice z mramoru s vyobrazením sv. Jana Křtitele. V bočních lodích stojí také na kamenných podstavcích dvě skupiny. První představuje ukřižovaného Spasitele, Matku Boží a sv. Jana, pod nimiž je umístěna socha sv. Judy Tadeáše; druhá Pannu Marii mezi dvěma anděly.

Na bočních stěnách je umístěno 14 zastavení křížové cesty. Na sloupech jsou umístěny pozlacené svícny. Obé je vyrobené z litiny v huti Valchera v Třinci. V pravé části příční lodi je zazděna mramorová deska s nápisem v němčině, v překladu: „Tato stavba budiž místem povznesení ducha k Bohu, – místem potěchy a posilnění zarmoucených, – místem radostného poděkování – místem umravnění a zdokonalení všech! Třinec, 24. října 1882. Arcivévoda Albrecht“. V roce 1932 darovala choť ředitele třineckých železáren kostelu v Třinci sochu sv. Terezie z Lisieux na poděkování Bohu za uzdravení svého těžce nemocného dítěte. V presbytáři naproti kazatelně je umístěna socha Božského srdce Ježíšova.

Změny v interiéru presbytáře kostela byly inspirovány směrnicemi II. Vatikánského koncilu, aby liturgie a bohoslužebné úkony při ní byly tváří k lidu. Presbytář dostává roku 1976 nový dřevěný (provizorní) obětní stůl a ambón. Definitivní podobu dostal presbytář roku 1990, kdy podle návrhu projektanta Václava Vrby byl vyroben mramorový obětní stůl, ambón a váza. Oltář byl konsekrován 12. května 1990 olomouckým světícím biskupem Janem Graubnerem.